Skřeti * Goblins

  Černý les byl domovem mnoha tvorů. K těm nebezpečným, na které mohl člověk narazit, patřili skřeti. Krutá stvoření milující lidské maso. Většinou měli co dělat s boji mezi sebou a nevšímali si nešťastníků, kteří se usídlili mimo hradby v dohledu lesa.

  Ale v těch dobách zavládli svým kmenům čtyři, na skřetí poměry, moudří náčelníci. Ti spolu dokázali uzavřít příměří a to byla pro lidi z okolních zemích naprostá tragédie. Jakmile se přestali skřeti mezi sebou hašteřit, měli dostatek sil lovit lidi. Mnoho lidí chytili a snědli.

  Nejlepší a největší sousta dostávali náčelníci, a tak zmohutněli a nakynuli. Byli skoro tak velcí jako obři a každý se jich bál; lidi i skřeti. Byli tak tlustí, že už je neunesly vlastní nohy, proto je nosila početná skupina silných skřetů.

  Lorik moc dobře skřety znal, ale příliš ho nezajímali. Živí pro něj byli příliš tupí a neužiteční. Nemrtvý Žebírko mu plně dostačoval, ba co víc vyhovoval mu. Nedokázal odmlouvat a věrně sloužil. Lorika si skřeti nevšímali proto, že jim nevoněl a měli z něj strach. Viděli ho ovládat hromy a těch se skřeti tuze báli, protože v lese způsobovaly požáry. Se vším všudy bylo pro obě strany toto soužití prospěšné - do lesa se neodvážili ani velcí dobrodruzi!

*

  Dark forest was home to many creatures. Very dangerous to people were goblins. They were cruel and loved human meat. They had a lot trouble just dealing with tribe fights and didn't bother the men living too close to the forest.

  But in that time four wise (in goblin point of view) chieftains made peace. It was a real tragedy to people living in these lands. As soon as the goblins stopped fighting each other they started to hunt people down. Many settlers were caught and eaten. The chieftains got the best pieces of human flesh and therefore got so big. They were as big as some giants. All four were too fat to walk so a group of the strongest goblins had to carry them around.

  Lorik knew the goblins very well, but he didn't care about them. Goblins were too stupid and of no use to him. Only his undead Ribs was good enough for him as he couldn't talk back to him. Goblins also didn't care about Lorik as he didn't smell good and he could control the thunderstorm. Goblins were too much afraid of thunderstorms because they caused wildfires. Both sides profited from their neighbours - no hero was so foolish to come close to the Dark forest!

Žebírko * Ribs

  Lorik zkoumal artefakty, které našel v Černém lese. Našel jich při obhlídkách lesa tolik, že by to vydalo na slušnou sbírku. Díky nim se toho dost naučil o minulosti lesa i o magii. Většinou šlo o střepy prastarých nádob, úlomky dávných zbraní, někdy našel i zbytky kostí a jednou našel celou skřetí kostru. Tu se mu povedlo znovu oživit a tvorovy dal jméno Žebírko. Tím skončil jeho osamělý život na hradě.

  Žebírko byl věrný služebník a Lorik si ho oblíbil. Žebírko byl maličký, ale měl dlouhé ruce, kterými dosáhl i na vysoké police. To se hodilo při utírání prachu. Žebírkovou nejoblíbenější činností bylo sbírání pavouků. Tím dokázal strávit spoustu času, když měl volno. Honil pavouky po hradě s koštětem, a pak je pouštěl na pečlivě vybraných místech, aby tam udělali pavučiny. Nejvíc miloval pavučiny křižáků, někdy u nich stál hodiny a pozoroval je jako obrazy v galerii. Když se do pavučiny chytil nějaký hmyz, byl žebírko nejspokojenější, ale šlo to na něm jen těžko poznat, protože kostra se nemůže umívat.

*

  Loric has been examinig all artefacts he found in the Dark forest. He had an impressive collection of them. He learnt a lot about the history of the Dark forest and about ancient magic too. He found mostly shards of old containers, bits of ancient weapons, sometimes he found bits of bones and once he found a whole goblin skeleton. He revived the creature and named it Ribs. With Ribs ended the lonlyness at the castle.

  Ribs was Loric's loyal servant and Loric loved him. Ribs was small, but he had long hands which helped him to reach even the highest shelves. It was useful for dusting them. But Ribs loved to chase spiders with a broom around the castle. He was doing it whenever he had no duty. When Ribs caught a spider he let it go in a specific place that was perfect for a cobweb. He loved to observe the webs for hours and waited for insects to get caught in it. That was for Ribs the best moment and he was very satisfied, he would even smile if he could.

Lorik * Loric

  Na hradě u Černého lesa žil Lorik. Lorik se snažil, seč mohl, být nejmocnějším čarodějem světa. Učil se černé magii, nekromancii. Jenže jeho nejstrašnější výtvor a zárověň jediný byl ubohý maličký kostlivec. Podle velikosti šlo o nějakého skřeta. Na kosti narazil při jedné procházce po Černém lese.

  Lorikovo chování mělo hluboké kořeny v jeho dětství. Jako dítě byl bledší než kdokoliv jiný a jeho pleť měla jemný zelinkavý odstín od častého stonání. Ostatní děti si ho rády dobírali a pokřikovali na něj: "Riku, Riku! Ukaž svou zelenou ruku!"

  Jak to chudák Lorik nesnášel! Čím byl starší, tím víc v něm rostla zloba a hrozně toužil se všem posměváčkům pomstít. Jenže všechny jeho pokusy se obracely proti němu a o to víc byl ostatním pro smích. Jakmile dospěl, odešel do města na Akademii kouzelnických umění. Měl to být první krok k tomu stát se nejmocnějším čarodějem.

  Na akademii se raději všech stranil a byl hodně uzavřený do sebe. Šimon s Ludvíkem ho znali spíš jako podivína, který sedával vždy stranou. Lorikovi studijní výsledky byly, i přes jeho snahu, dost podprůměrné, za což vždy vinil profesory.

  Tehdy na akademii se doslechl o Černém lese. Okamžitě ho napadlo, že to je to nejlepší místo pro něj a hned po promoci tam odešel. Nejdříve bloudil po lese a prozkoumával ho. Všechno mu tady přišlo blízké, podivné jako byl on sám. Procházel les tak dlouho, až ho začal znát. Ale les byl temné místo a Lorikova pleť zezelenala tak, že sám vypadal jako skřet.

  V blízkosti lesa našel zříceninu hradu, na které měli skrýš loupeživý rytíři. Jediné kouzlo, které uměl bezpečně bylo svolání hromu. Loupežníky tehdy v noci probudila strašlivá bouře, a když uviděli hnusné zelené stvoření, blížící se k jejich hradu, utekli a nezastavili se dokud se nerozednilo.

  Pro Lorika to byl úžasný pocit. Najednou měl pocit moci a jeho moc opravdu za ta léta rostla. Ať už to bylo blízkostí lesa, či jeho snahou, stával se z něj pomalu opravdu mocný čaroděj.

*

  In the old castle at the Dark forest lived Loric. Loric wanted to be the most powerful wizard in the world. He learnt black magic and necromancy. But his most fearsome creation was a tiny skeleton. Maybe it used to be a goblin according to it's hight. He found the bones when walking in the Dark forest.

  Loric's personality was affected strongly by his childhood. He was small and more pale than anybody. His skin was greenish from the numerous sicknesses he got. Other kids loved to mock him and called him "Ric the greenfoot".

  Oh, poor Loric, he hated that! His hatred grew with him to a point where he wanted revenge. But his attempts turned against him which made the others to mock him even more. As soon as he could he moved to the city's Academy of Wizardly Arts. He thought it would be his firts step to become the most powerful wizard of all times.

  At the Academy he used to avoid other people and became distant. Simon and Luis rembered him as weird figure sitting in the corner. But Loric was rather below average student which he blamed on the profesors.

  Around that time he read about the Dark forest. He knew from that moment it would be the ideal place for him to live. He moved to the forest immediately after his graduation. First he was exploring the forest. Everything seemed so perfect and as weird as himself. He wandered through the forest for a long time to see all the places within. But the forest was a dark place and Loric's skin became green as a skin of a goblin.

  He found a caslte not far from the forest, but it was a robber baron's den. The robbers were woken up in the middle of the night by a terrible storm - which was the only spell Loric could cast safely. They saw a hideous green creature approaching from the forest. Everybody ran for the whole night and no one ever came back.

  Loric felt so strong and satisfied. It was power and it grew within him for years. Maybe it was the magic of the Dark forest or his own effort, but Loric started to become a realy powerful wizard!

Černý les * Dark forest

Daleko na východě od Klátivé věže se rozkládal Černý les. Bylo to území, kam obvykle nechodili ani čarodějové. Les byl velmi starý, plný roztodivně pokroucených stromů porostlých břečťanem a tvorové v něm byli také pokřivení, jenže ne vzrůstem, ale chováním. Když někdo potkal tvora z lesa, živý se už nevrátil. Skrývala se tu mnohá tajemství. Tajemný byl i obyvatel zříceniny hradu, který stál až nebezpečně blízko lesa. On jediný se nebál procházek v lese a pravidelně na ně vyrážel. Nebál se hlavně proto, že věděl, že v lese nenarazí na divnějšího tvora, než je on sám.

*

The Dark forest was far to the East from the Leaning Tower. It was an area where even the wizards didn't like to go. The forest was very old and full of weirdly shaped trees covered in poison ivy. The creatures within that forest were twisted as well. If somebody met a forest creature no one has ever seen him alive. The forest hid many secrets. Mysterious was also the inhabitant of the old castle which was build too close to the dark place. He alone wasn't afraid of the forest, because there was no creature more odd than him.

Klátivá věž * The Leaning Tower

Za sedmero horami a za spícím obrem stála Klátivá věž. Svoje jméno dostala podle toho, že foukal-li vítr, nakláněla se buď na jednu nebou na druhou stranu. Občas za silné bouřky byl pobyt ve věži podobný cestě na oceánu. Věž se kolébala jako koráb ze strany na stranu, až z toho bývalo Ludvíkovi nevolno. Většinu svých nezdarů při kouzelnických experimentech přičítali Šimon s Ludvíkem nevyzpytatelným pohybům věže.

*

Across seven mountains and behind the sleeping giant there stood the Leaning Tower. It had the name, because it was leaning to one or the other side according to the wind direction. Sometimes during a strong storm the life on the tower was similar to a life on a boat in the ocean. When the tower was moving too much Luis was rather nauseous. Simon and Luis blamed most of their failed experiments on the unpredictable tower movements.

Jarní úklid * Spring-cleaning

Brzy zjara se Šimon s Ludvíkem pustili do úklidu celé čarodějné věže. Všude byla hromada podivností, které za svůj život nashromáždili. Když si je prohlíželi, nestačili se divit. Občas našli něco, co už zapomněli, že vůbec mají. Nakonec se oba rozhodli, že jsou všechny věci naprosto skvělé a nezbytné tam, kde jsou, a že už v životě nebudou uklízet. Tedy, ne dokud zase jeden z nich nepokazí nějaký svůj experiment, čímž zdecimuje polovinu své laboratoře!

*

Simon and Luis decided to clean up the whole wizard tower. It was filled with many strange things and devices which they've collected during many years. They were amazed by looking at the stock. They found many great things they forgot about. After that both decided it's best to leave everything as it is and not to clean up anymore in their lives. At least not until one of them devastates his laboratory with a failed experiment.

Ludvík * Luis

Ludvík také zůstával vzhůru dlouho do noci. Stále toužil zdokonalit svůj elixír neviditelnosti. Jenže zatím se mu podařilo zneviditelnit pouze oblečení toho, kdo elixír vypije, což byl on sám. Naštěstí pro něj, se druhý den probudil zase v pořádku. Většina jeho elixírů končila vylitá na zahradě, kde už se to začínalo podivnými rostlinami jen hemžit.

*

Luis also stayed up late into the night. He wanted to improve his potion of invisibility. But he only managed to make his own clothes invisible. Fortunately for him, the next morning all effects were gone. He spilled most of his elixirs in the garden, where many strange plants just started growing and crawling.

Dobrou noc * Good night

Šimon miluje příběhy o hrdinech. Sám totiž sní, že se jedním stane. Četbou obvykle tráví celé hodiny.

*

Simon loves to read about heroes. He dreams to become one himself. Usually he spends hours reading.

Šimon * Simon

Dva kamarádi * Two friends

   Na vysoké, klátící se věži žili dva kamarádi - čarodějové. Jeden byl vysoký a hubený a jmenoval se Ludvík, měl rozcuchané tmavé vlasy kolem hladké, lesklé plešky, dlouhý špičatý nos a dlouhou bradku. Byl i o malinko starší než trpaslík Šimon. Ano, Šimon byl první trpasličí čaroděj na světě. Nikdy nemáchal válečnou sekerou, kterou dostal od svého otce k osmnáctinám. Šimon byl zrzek a měl i zrzavý plnovous. Mezi zuby měl vpředu uprostřed malou škvírku, která způsobovala, že maličko šišlal.

   Oba byli velmi zbrklí a většinu věcí se jim podařilo pokazit. Někomu by se dokonce mohlo zdát, že vůbec čaroději nebyli a jenom se tak oblékali. Ale Ludvík absolvoval Akademii kouzelnických umění v oboru alchymie a Šimon byl úspěšný v oboru pyromancie (nauka o ohnivých kouzlech) a vynalézání.

*

   In a tall, leaning tower there lived two friends - wizards. The one known as Luis was tall and thin. He had dark unruly hair, like a crown around his bald head. Luis had a long nose and a long beard. He was a bit older than his dwarven friend Simon. Yes, Simon was the first in the world dwarven wizard. He never swung his war axe which he got from his father to his eighteenth birthday. Simon had a ginger beard. He had a small gap between his front teeth which made him lisp a bit.

   Both were hot-headed so they failed many times. One would say they were not wizards at all, but Luis graduated in alchemy at The Academy of Wizard Arts and Simon graduated in pyromancy (fire spells) and inventing.