Večerní dýchánek * Evening party

  Venku byla dávno tma, když tři čarodějové seděli u krbu. Šimon s Borkem pokuřovali své dýmky. Opojný tabák opět rozvázal Borkovi jazyk.

  "Víte - kamarádi, nejspíš o nic nejde." začal opatrně.

  "Nic tě vystrašilo?" rýpnul si trochu Šimon.

  "Borku, pokračuj a ty buď zticha Šimone!" napomenul kamaráda Ludvík.

  "No, takže - jak už jsem říkal. Byl jsem poblíž Černého lesa, a tak jsem si řek, že se podívám, co dělá Lorik. Dlouho jsem toho podivína neviděl a trocha tepla u jeho krbu byla příjemnější představa než žár ohniště skřetů. Jenže von nebyl doma!" vykulil oči na oba čaroděje.

  "Na tom přece není nic divného," dodal nevěřícně Šimon, kterému nešlo do hlavy, jak by to mohlo Borka překvapit.

  "Ale jó, jenže von jako zmizel. Teda byla tam ta jeho ochočená kostra, která v jednom kuse honila pavouky. Trochu jsem to tam prozkoumal a nenašel jsem ho. Mno, ti nekromanti mají fakt divný živobytí. Nejdřív jsem si myslel, že to nechám plavat a jen přespím do rána, a pak zas vyrazím na cesty. K ránu mě probudil hodně divnej zvuk, takový kovový řinčení a pískání; zrovinka takový jako vydává tvoje dýmka Šimone, ale mnohem hlasitější."

 Šimon se podíval na svou dýmku, ze které zrovna vystupovala pára a pískala jako čajová konvice. "Raději jsem se schoval za krbem a ani jsem nehlesnul," pokračoval Borek, "tu cimru osvítilo najednou zelený, vostrý světlo. Neviděl jsem, co to bylo, ale hrozně rychle to zmizelo!"

  "A nebyl to právě Lorik?" ptal se Šimon. "Neměl tě moc v lásce. Mohl to být nějaký jeho žertík."

  "Ne-e," řekl jistě Borek, "tohle bylo nějaký velký a kovový, něco jako - DRAK! Rychle jsem odtamtud zmizel, jakmile to šlo!"

  Všichni tři zoufale koukali na plápolající oheň v krbu. Drak v Černém lese; to byla děsivá zpráva. Jediný, kdo dokázal porazit draka byl Arcimistr Theodosij; v mládí dokonce jednoho i ochočil. Jenže teď byl už velmi starý a sotva se došoural do vedlejší místnosti. Co teď budou dělat? Pomysleli si zároveň.

*

It was already dark outside when the three wizards were sitting at a fireplace. Simon and Woody enjoyed their pipes. The sweet tobbacco made Woody to speak again.

  "You know - friends, it's propably nothing to worry about." he started careful.

  Simon couldn't resist to reply: "And nothing scared you?"

  "Shut up, Simon!" Luis managed to control the situation, "continue Woody!"

  "As I was saying earlier this day, I went close to the Dark forest. I thought to pay a visit to Loric which seemed as a better option to spent a night by his fire, than by the goblin fire. But Loric was gone!" Woody looked at both wizards.

  "What's wrong about that?" asked Simon. It was imposible for him to see Woody's point.

  "Yeah, yeah...I know, but he was completely gone. There was only his pet skelington which was chasing spiders all the time. I looked around for a bit and couldn't find any sings of him. By the way the necromants have weird households, I must say! Well first I thought I just spend a night here and then I'll be on my way again, but during the night I woke up hearing strange sounds. A metalic banging and whistling; something similar to the noise your pipe is doing, Simon, but much louder."

  Simon looked at his pipe as the steam was rising from it and made a sound of a teapot. "I hid by the fireplace and didn't made a sound", Woody continued, "the room got lit with a green, sharp light. I couldn't see what it was and it leaved very fast!"

  "And wasn't that Loric?" asked Simon. "Maybe, he played a practical joke on you; he never liked you!"

  "Nah," replyed Woody, "this was crazy and too big, metalish, more like a - DRAGON! I got away as soon as I was able to move!"

  All three wizards were looking at the orange fire in the fireplace and thought: A dragon in the Dark forest; that's terrible news. No one but grandmaster Theodos was able to slay a dragon; he was even able to tame one when he was much younger. But now - he was too old. Hardly able to get across the room. What are we going to do now? They asked themselves.