První, kdo přišel s nápadem, byl Šimon. Poté, co byl dlouhou chvíli zahloubaný do pokuřování ze své dýmky, náhle zvolal: "Musíme zabít toho draka a zachránit svět!"
"To je pěkná hloupost, Šimone," oponoval Ludvík, "ty nejsi Hobit! Ani nejsi jedním z těch trpaslíků, o kterých jsi četl; ti co máchají sekyrami, nebo meči a stínají hlavy skřetům. Ani nedostaneš ten poklad, na kterém ten drak spí pod svou horou! Jsou to jen pohádky!"
"No a co!" rozzlobil se Šimon. "Tahle situace je vážná a my s ní můžeme něco udělat! Vždyť jsme čarodějové!"
"A jsi snad vysoký, šedovousý čaroděj, co umí svou mocí porazit armády?" rozčiloval se Ludvík, kterému se rozhodně nechtělo opouštět relativně klidný, teplý domov a vyrazit na bláznivé dobrodružství.
"Zabít draka, není to trošičku moc na nás tři?" strachoval se Borek.
"Ale no tak, kamarádi! Zní to nemožně, ale určitě by nám mohl pomoci arcimistr Theodosij," uklidňoval oba čaroděje Šimon, "Nejenže sám porazil draka, ale i jednoho ochočil. Určitě by nám poradil, jak to dokázal!"
Šimonovi se náhle rozšířili zorničky. Představa, že by měl vlastního draka, byla naprosto opojná. Ludvík si všiml jeho dětinského výrazu a hned uhodl, na co Šimon myslí.
"To nemyslíš vážně, Šimone!" vybuchl na něj Ludvík, "vždyť i kytky v naší zahradě tě vždycky ožvýkají a vyplivnou. Co teprve DRAK? Ten tě sežvýká a spolkne - jako malinu. Můžeš zapomenout, že by sis ho ochočil."
"Ludvík má pravdu," začal smířlivěji Borek, "ale Šimon má pravdu v tom, že něco udělat musíme! Myslím, že vyrazit do města a říct to ostatním, je dobrý nápad."
"Vidíš," chytil se podpory Šimon, "tohle je příležitost! Když budeš dřepět doma, tak žádné dobrodružství nezažiješ!"
"Myslíš si, že pro mě není dobrodružstvím, když pravidelně vyhodíš část naší věže, našeho domova, do povětří?" Ludvík začínal pochybovat o klidném týdnu.
"Ludvíku, tohle má smysl, cítím, že je to naše poslání. Musíme pomoct ostatním lidem." Šimon začal cítit, že vyhrál. "Navíc jsem si všiml, že ti došel upíří prach. Budeš si moct ve městě koupit nový. Pojedeme do města, bude to zábava, uvidíš," žadonil Šimon.
"No dobrá," Ludvík nakonec povolil, "ale bude nám to trvat týdny, než dojdeme do města. Nemáme koně a ten elixír létání, se mi neustále nedaří dokončit."
"Neboj se, mám tu něco, přesně pro tuhle příležitost!" Šimonovi planuly v očích malé ohníčky nadšení a jeho úsměv byl od ucha k uchu.
Brzy ráno se sešli před věží, sbalení na cestu. Vedle Šimona tu stály tři jeho vynálezy. Ludvíkovi připadaly jako divné povozy, které měly vzadu připevněné hrnce s komínky. Bylo to něco, co v životě neviděl. Ve skutečnosti to byl první parou poháněný motocykl na světě.
"Co to je?" prohlížel si stroje z blízka Borek a dotýkal se jich značně nedůvěřivě.
"Říkám tomu parotrakaře, a jsou naprosto BOŽÍ!" Potom ukázal oběma, jak svoje stroje ovládat. Bylo to snadné, a tak vyrazili na cestu do města. V jednom měl Šimon pravdu, jezdit na nich bylo opravdu úžasně zábavné!
*
First who came up with an idea was Simon. After he was quite for some time he spoke up: "We have to kill the dragon and save the World!"
"This is realy stupid, Simon" replyed Luis, "You are no Hobbit! Neither are you a dwarf from a story who swings his axe or sword. You don't get the treasure which is the dragon sleeping on! This happens just in fairy-tales!"
"So what!" Simon got upset. "This situation is bad and we are the only ones who ccan do something about that! We are the wizards."
"But you are no handsome, tall, white bearded guy who can with one gesture destroy armies of Hell!" Luis was feeling uncomfortable leaving his nice and warm tower and to go for crazy an adventure.
"To kill a dragon might be a little too much for us, don't you think?" worried Woody.
"Common, friends! I know it sounds impossible, but maybe the grandmaster Theodos could help us." Simon was trying to convice them. "He managed to kill a dragon and to tame one. He must know how to do that.
Simon's eyes gave him away as he was thinking of how great it must be to have your own dragon. Luis noticed that and immediately knew what was going on in Simons mind.
"Are you serious, Simon?" shouted Luis, "even the flowers in our garden chew on you and then spit you out. But a DRAGON?! It would chew you and swallow you. Forget that you would tame it!"
"I think Simon got a point," Woody started to turn on his side, "we have to do something and going to town and to tell the others about the dragon is a good idea."
"You see," cheered up Simon, "if you stay at home you won't experience any adventure!"
"I think it's already an adventure to watch you try to burn down our tower with your experiments." Luis started to doubt it will be a quite week.
"Luis, it's something I feel must be done. There is a greater cause to it." Simon knew he was winnig the situation. "And I noticed you ran out of vampire dust which you can buy in the city. We should go, you'll se it's going to be fun!"
"Well, you win," Luis finaly gave up, "but it will take weeks to get to the city, as we don't have any horses or a flight potion."
"No probs! I've got something great for that!" Simon's eyes were shining with happiness and he had a big smile on his face.
Early the next morning all gathered in front of the Leaning tower. Simon was already here waiting with three machines. The machines were like motorbikes with steampots for engines.
"What is that?" asked Woody and touched his carefully.
"I call it the steambarrow and these are completely amazing!" Then he showed to both wizadrs how to ride them; it was easy. Soon all set for the city and they adventure began. Simon was right, to ride these steambarrows was great fun!
No comments:
Post a Comment