Isidor

  Na starém kmeni seděl drobný čaroděj s bubnem v ruce. Zpíval prastarou píseň o matce Zemi. Malý elfí čaroděj Isidor takto zpíval každý podzim, aby pomohl lesu uložit se k zimnímu spánku. Isidor byl magickou bytostí a víc duchem lesa, než mužem z masa a kostí.
  Na svůj buben vyťukával rytmus malou větvičkou kouzelných borůvek, které se při úderu rozezněly libým zvonivým zvukem. Jeho zpěv pak nebyl o nic méně kouzelný. Magická melodie způsobovala, že se lesní půda vlnila a rostliny pohybovaly. Vypadalo to, jakoby les ožil. Když se vše porovnalo jak mělo a každý lístek byl přichystaný na zimu, přestal čaroděj Isidor hrát. Zmizel kamsi do lesa beze stopy; tak tiše, že nebylo slyšet sebemenšího prasknutí větývky. Za chvilku se zase ozvala líbezná melodie opodál.
  Lidé ho obvykle nespatřili a sami čarodějové ho mohli potkat jen zřídka. Proto o něm bylo slyšet jen v pohádkách a různých příbězích.


*


  On an old Oak trunk sat a small wizard with a drum in hands. He sang an ancient song about Mother Earth. Little elf wizard Isidor sang every Fall to help the forest into winter hibernation. Isidor was a magical creature and more a spirit of the forest than a mere man of flesh and blood.
  He tapped out a divine rhythm with a small twig of magical blueberries on his drum, each hit was a gracious tinkling sound. His singing was no less magical. The forest floor undulated to the melody and plants moved. It made the forest dance. When everything was in place and each leaf was set for winter, wizard Isidor stopped to play. He disappeared off into the woods without any trace; so quietly that one couldn't hear the slightest crack of a single twig. After a moment he sang again sweet melodies nearby. 
  People haven't seen him usually and sorcerers did meet him only on a rare occasion. Therefore, you could hear about him in various fairy tales and stories.