Isidor

  Na starém kmeni seděl drobný čaroděj s bubnem v ruce. Zpíval prastarou píseň o matce Zemi. Malý elfí čaroděj Isidor takto zpíval každý podzim, aby pomohl lesu uložit se k zimnímu spánku. Isidor byl magickou bytostí a víc duchem lesa, než mužem z masa a kostí.
  Na svůj buben vyťukával rytmus malou větvičkou kouzelných borůvek, které se při úderu rozezněly libým zvonivým zvukem. Jeho zpěv pak nebyl o nic méně kouzelný. Magická melodie způsobovala, že se lesní půda vlnila a rostliny pohybovaly. Vypadalo to, jakoby les ožil. Když se vše porovnalo jak mělo a každý lístek byl přichystaný na zimu, přestal čaroděj Isidor hrát. Zmizel kamsi do lesa beze stopy; tak tiše, že nebylo slyšet sebemenšího prasknutí větývky. Za chvilku se zase ozvala líbezná melodie opodál.
  Lidé ho obvykle nespatřili a sami čarodějové ho mohli potkat jen zřídka. Proto o něm bylo slyšet jen v pohádkách a různých příbězích.


*


  On an old Oak trunk sat a small wizard with a drum in hands. He sang an ancient song about Mother Earth. Little elf wizard Isidor sang every Fall to help the forest into winter hibernation. Isidor was a magical creature and more a spirit of the forest than a mere man of flesh and blood.
  He tapped out a divine rhythm with a small twig of magical blueberries on his drum, each hit was a gracious tinkling sound. His singing was no less magical. The forest floor undulated to the melody and plants moved. It made the forest dance. When everything was in place and each leaf was set for winter, wizard Isidor stopped to play. He disappeared off into the woods without any trace; so quietly that one couldn't hear the slightest crack of a single twig. After a moment he sang again sweet melodies nearby. 
  People haven't seen him usually and sorcerers did meet him only on a rare occasion. Therefore, you could hear about him in various fairy tales and stories.

Smaragdový prales 2.

Takhle to vypadá ve Smaragdovém pralese v noci. Často tam člověk narazí na malé, podivné tvory, se kterými není radno přijít do křížku.

Klátivá věž * The Leaning Tower

Inspired by the place I was growing up...I simply love it there!

Tuhle krajinu, kde jsem vyrůstal prostě miluji.

Augustýn * Augustein

Starý námořník a čaroděj Augustýn miluje moře. Jen málokdy vystoupil ze svého plovoucího domu na pevninu. Stávalo se to pouze v případě nutnosti a na dobu, kdy to bylo nezbytně třeba.
*
The old sailor and the wizard Augustein loves the sea. He rarely got out of his floating house on the mainland. It happened only when necessary and for the shortest time possible.

Obři * Giants

Jedna ze stránek z Šimonova denníku pojednávající o obrech.

*
One of Simon's diary pages with research of the giants.

Magické elementy - Magical elements

Existuje šest základních elementů magie - oheň, voda, země, vzduch, éter a temnota. Každý element má vlastní melodii, kterou dovedou citliví lidé vnímat. Ještě méně lidí však dovede magii i používat. Na světě je jich pouze dvanáct - dvanáct čarodějů. Každý ovládá jen jeden element. Podle legendy se může objevit čaroděj třináctý ovládající všechny elementy. Ten buď přivede svět do záhuby, nebo všechny čaroděje sjednotí a přinese světu prosperitu.

There are six basic elements of magic - fire, water, earth, air, life and darkness. Each element has its own melody, which sensitive people are able to perceive. Even fewer than that are able to use the magic. In the world there are only twelve - twelve wizards. Each can master only one element. According to the legend there could appear a thirteenth wizard controlling all the elements. He either brings the world destruction, or unites all wizards and brings prosperity to the world.

Smaragdový prales - The Old Emerald Forest

Starý les, který dělí civilizované město od pohanského venkova, kde lidé stále věří na čaroděje.

The old forest that separates the civilized city from pagan countryside where people still believe in wizards.

Profesor Šimon Moris

Šimon v době, kdy žil ve městě a vynalézal.

Simon has been living in the city as a inventor.

Smradlavous - Smellybeard

Smradlavous c.k. čaroděj - Smellybeard the Royal Wizard

Strip

3.

2.

Začátek * The Beginning

Dobré ráno! * Good morning!

Šimon * Simon

Šimonova nová podoba...takové odpolední čmárání.

*

Simon's new look...an afternoon doodle.

Klátivá věž za úsvitu * The Leaning Tower at dawn

Zajímavá je především funkce kouzelných hodin, které jsou schopné měřit i třináctou hodinu!

*

The magical clock is able to measure the time with it's thirteenth hour - the magical hour!

Železné město * The Iron City

Cesta do města * On their way

  Jak pokračovali na jih, vzduch byl teplejší a ubývalo sněhu. Cestou jim Borek vyprávěl snad všechno, co o obrech věděl.

  "...věděli ste, že prvního obra stvořili Bohové dávno věku? Žil daleko na jihu, byl jednooký a prý podpíral nebe. Myslím, že nebyl dost trpělivý; chtěl se toulat po světě, jako jeho trolí bratranec. Pustil oblohu a z hvězd, které dopadly na Zem se zrodili první čarodějové. Noc byla dlouhá stovky let, než se podařilo čarodějům obra přelstít, aby opět podržel oblohu a pak ho proměnili na kámen. Za dlouhá staletí se obr rozpadl na kusy, které dodnes známe jako Skořicové hory.

  No a tihle naši obři jsou jeho potomci. Zkoumal jsem to podrobněji a přišel jsem na to, že obr při nočním potulování musel mít spoustu družek. Jenže jak byla tma jako v pytli, tak nikdo neví koho. A pro ty ženy to asi taky bylo lepší, našel jsem v jedné staré kouzelnické knize jeho portrét a žádný krasavec to nebyl.
 
  Největší záhadou je, proč spí. Je to už celá staletí, co všichni obři usnuli a zkameněli jako jejich předek. Já si myslím, že se to stalo za Velké mely. A nikdo vlastně neví, jak je probudit; kdo by je nakonec taky chtěl budit? Jsem rád, že nepobíhají kolem a nepáchají nějaké škody.

  Za ty roky, co je zkoumám, jsem jich tu našel 126. Každý je úplně jiný, některý jsou veliký, jiný ani ne dvakrát vyšší než člověk. Toho největšího, zatím, jsem našel u Černého lesa. Rozdělil jsem je na druhy jednooké a dvouoké, potom se dělí na spící na břiše, na boku a vzácné - spící na zádech..."

  Byla to opravdu vyčerpávající přednáška. Borek takto nadšeně dokázal povídat hodiny. Šimonovi s Ludvíkem už pomalu třeštila hlava, když konečně uviděli na horizontu Železné město - královské město. Místo, kde se nacházela i čarodějnická univerzita a žilo tu nejvíce čarodějů v zemi.

*

  As the three wizards continued the journey South the weather got warm and there was less snow. Woody was describing everything he knew about giants.

  "...did you know the first giant was created by the Old gods? He lived far in the South, had one eye only and he was supposed to hold the sky. I think he must have been impatient; he set of to explore the World as did his trollish cousin. The giant let the sky fall and from the stars were the first wizards born. The night was long and cold at these times. Then the wizards figured how to trick the giant to hold the sky again and they turned him to stone. After long centuries he crumbled to pieces which are known as the Cinnamon mountains.

  Today's giants are his sons. I found out he had many wifes during his journey. But no one knows who they were as it was too dark. Luckily for the women as well; I found a picture of the first giant in a very old magic book and I have to tell you, he wasn't prince charming.

  For me the greatest mistery is, why are they asleep. It's been like that for centuries. I think it must have happened in the Big clash. Nobody knows how to wake them up, but who would want that. At least they don't run around and can't do any damage.

  I have been able to find 126 of them untill now. Each is a individual, some are huge, some are not even twice the hight of men. The biggest one was the giant by the Dark forest. I divided them in two kinds; one-eyed and two-eyed. I found them sleeping on the belly, on the side, but rarely sleeping on their back..."

  It was really exhausting to listen to Woody for hours. Simon and Luis started to have a headache, when they finally could see the Iron city - the King's home. It was also home to many wizards as well as to the Academy of wizardly arts.

Dobrodružství začíná * Adventure begins

  První, kdo přišel s nápadem, byl Šimon. Poté, co byl dlouhou chvíli zahloubaný do pokuřování ze své dýmky, náhle zvolal: "Musíme zabít toho draka a zachránit svět!"

  "To je pěkná hloupost, Šimone," oponoval Ludvík, "ty nejsi Hobit! Ani nejsi jedním z těch trpaslíků, o kterých jsi četl; ti co máchají sekyrami, nebo meči a stínají hlavy skřetům. Ani nedostaneš ten poklad, na kterém ten drak spí pod svou horou! Jsou to jen pohádky!"

  "No a co!" rozzlobil se Šimon. "Tahle situace je vážná a my s ní můžeme něco udělat! Vždyť jsme čarodějové!"

  "A jsi snad vysoký, šedovousý čaroděj, co umí svou mocí porazit armády?" rozčiloval se Ludvík, kterému se rozhodně nechtělo opouštět relativně klidný, teplý domov a vyrazit na bláznivé dobrodružství.

  "Zabít draka, není to trošičku moc na nás tři?" strachoval se Borek.

  "Ale no tak, kamarádi! Zní to nemožně, ale určitě by nám mohl pomoci arcimistr Theodosij," uklidňoval oba čaroděje Šimon, "Nejenže sám porazil draka, ale i jednoho ochočil. Určitě by nám poradil, jak to dokázal!"
 Šimonovi se náhle rozšířili zorničky. Představa, že by měl vlastního draka, byla naprosto opojná. Ludvík si všiml jeho dětinského výrazu a hned uhodl, na co Šimon myslí.

  "To nemyslíš vážně, Šimone!" vybuchl na něj Ludvík, "vždyť i kytky v naší zahradě tě vždycky ožvýkají a vyplivnou. Co teprve DRAK? Ten tě sežvýká a spolkne - jako malinu. Můžeš zapomenout, že by sis ho ochočil."

  "Ludvík má pravdu," začal smířlivěji Borek, "ale Šimon má pravdu v tom, že něco udělat musíme! Myslím, že vyrazit do města a říct to ostatním, je dobrý nápad."

  "Vidíš," chytil se podpory Šimon, "tohle je příležitost! Když budeš dřepět doma, tak žádné dobrodružství nezažiješ!"

  "Myslíš si, že pro mě není dobrodružstvím, když pravidelně vyhodíš část naší věže, našeho domova, do povětří?" Ludvík začínal pochybovat o klidném týdnu.

  "Ludvíku, tohle má smysl, cítím, že je to naše poslání. Musíme pomoct ostatním lidem." Šimon začal cítit, že vyhrál. "Navíc jsem si všiml, že ti došel upíří prach. Budeš si moct ve městě koupit nový. Pojedeme do města, bude to zábava, uvidíš," žadonil Šimon.

  "No dobrá," Ludvík nakonec povolil, "ale bude nám to trvat týdny, než dojdeme do města. Nemáme koně a ten elixír létání, se mi neustále nedaří dokončit."

  "Neboj se, mám tu něco, přesně pro tuhle příležitost!" Šimonovi planuly v očích malé ohníčky nadšení a jeho úsměv byl od ucha k uchu.

  Brzy ráno se sešli před věží, sbalení na cestu. Vedle Šimona tu stály tři jeho vynálezy. Ludvíkovi připadaly jako divné povozy, které měly vzadu připevněné hrnce s komínky. Bylo to něco, co v životě neviděl. Ve skutečnosti to byl první parou poháněný motocykl na světě.

  "Co to je?" prohlížel si stroje z blízka Borek a dotýkal se jich značně nedůvěřivě.

  "Říkám tomu parotrakaře, a jsou naprosto BOŽÍ!" Potom ukázal oběma, jak svoje stroje ovládat. Bylo to snadné, a tak vyrazili na cestu do města. V jednom měl Šimon pravdu, jezdit na nich bylo opravdu úžasně zábavné!

*

  First who came up with an idea was Simon. After he was quite for some time he spoke up: "We have to kill the dragon and save the World!"

  "This is realy stupid, Simon" replyed Luis, "You are no Hobbit! Neither are you a dwarf from a story who swings his axe or sword. You don't get the treasure which is the dragon sleeping on! This happens just in fairy-tales!"

  "So what!" Simon got upset. "This situation is bad and we are the only ones who ccan do something about that! We are the wizards."

  "But you are no handsome, tall, white bearded guy who can with one gesture destroy armies of Hell!" Luis was feeling uncomfortable leaving his nice and warm tower and to go for crazy an adventure.

  "To kill a dragon might be a little too much for us, don't you think?" worried Woody.

  "Common, friends! I know it sounds impossible, but maybe the grandmaster Theodos could help us." Simon was trying to convice them. "He managed to kill a dragon and to tame one. He must know how to do that.
 Simon's eyes gave him away as he was thinking of how great it must be to have your own dragon. Luis noticed that and immediately knew what was going on in Simons mind.

  "Are you serious, Simon?" shouted Luis, "even the flowers in our garden chew on you and then spit you out. But a DRAGON?! It would chew you and swallow you. Forget that you would tame it!"

  "I think Simon got a point," Woody started to turn on his side, "we have to do something and going to town and to tell the others about the dragon is a good idea."

  "You see," cheered up Simon, "if you stay at home you won't experience any adventure!"

  "I think it's already an adventure to watch you try to burn down our tower with your experiments." Luis started to doubt it will be a quite week.

  "Luis, it's something I feel must be done. There is a greater cause to it." Simon knew he was winnig the situation. "And I noticed you ran out of vampire dust which you can buy in the city. We should go, you'll se it's going to be fun!"

  "Well, you win," Luis finaly gave up, "but it will take weeks to get to the city, as we don't have any horses or a flight potion."

  "No probs! I've got something great for that!" Simon's eyes were shining with happiness and he had a big smile on his face.

  Early the next morning all gathered in front of the Leaning tower. Simon was already here waiting with three machines. The machines were like motorbikes with steampots for engines.

  "What is that?" asked Woody and touched his carefully.

  "I call it the steambarrow and these are completely amazing!" Then he showed to both wizadrs how to ride them; it was easy. Soon all set for the city and they adventure began. Simon was right, to ride these steambarrows was great fun!

Večerní dýchánek * Evening party

  Venku byla dávno tma, když tři čarodějové seděli u krbu. Šimon s Borkem pokuřovali své dýmky. Opojný tabák opět rozvázal Borkovi jazyk.

  "Víte - kamarádi, nejspíš o nic nejde." začal opatrně.

  "Nic tě vystrašilo?" rýpnul si trochu Šimon.

  "Borku, pokračuj a ty buď zticha Šimone!" napomenul kamaráda Ludvík.

  "No, takže - jak už jsem říkal. Byl jsem poblíž Černého lesa, a tak jsem si řek, že se podívám, co dělá Lorik. Dlouho jsem toho podivína neviděl a trocha tepla u jeho krbu byla příjemnější představa než žár ohniště skřetů. Jenže von nebyl doma!" vykulil oči na oba čaroděje.

  "Na tom přece není nic divného," dodal nevěřícně Šimon, kterému nešlo do hlavy, jak by to mohlo Borka překvapit.

  "Ale jó, jenže von jako zmizel. Teda byla tam ta jeho ochočená kostra, která v jednom kuse honila pavouky. Trochu jsem to tam prozkoumal a nenašel jsem ho. Mno, ti nekromanti mají fakt divný živobytí. Nejdřív jsem si myslel, že to nechám plavat a jen přespím do rána, a pak zas vyrazím na cesty. K ránu mě probudil hodně divnej zvuk, takový kovový řinčení a pískání; zrovinka takový jako vydává tvoje dýmka Šimone, ale mnohem hlasitější."

 Šimon se podíval na svou dýmku, ze které zrovna vystupovala pára a pískala jako čajová konvice. "Raději jsem se schoval za krbem a ani jsem nehlesnul," pokračoval Borek, "tu cimru osvítilo najednou zelený, vostrý světlo. Neviděl jsem, co to bylo, ale hrozně rychle to zmizelo!"

  "A nebyl to právě Lorik?" ptal se Šimon. "Neměl tě moc v lásce. Mohl to být nějaký jeho žertík."

  "Ne-e," řekl jistě Borek, "tohle bylo nějaký velký a kovový, něco jako - DRAK! Rychle jsem odtamtud zmizel, jakmile to šlo!"

  Všichni tři zoufale koukali na plápolající oheň v krbu. Drak v Černém lese; to byla děsivá zpráva. Jediný, kdo dokázal porazit draka byl Arcimistr Theodosij; v mládí dokonce jednoho i ochočil. Jenže teď byl už velmi starý a sotva se došoural do vedlejší místnosti. Co teď budou dělat? Pomysleli si zároveň.

*

It was already dark outside when the three wizards were sitting at a fireplace. Simon and Woody enjoyed their pipes. The sweet tobbacco made Woody to speak again.

  "You know - friends, it's propably nothing to worry about." he started careful.

  Simon couldn't resist to reply: "And nothing scared you?"

  "Shut up, Simon!" Luis managed to control the situation, "continue Woody!"

  "As I was saying earlier this day, I went close to the Dark forest. I thought to pay a visit to Loric which seemed as a better option to spent a night by his fire, than by the goblin fire. But Loric was gone!" Woody looked at both wizards.

  "What's wrong about that?" asked Simon. It was imposible for him to see Woody's point.

  "Yeah, yeah...I know, but he was completely gone. There was only his pet skelington which was chasing spiders all the time. I looked around for a bit and couldn't find any sings of him. By the way the necromants have weird households, I must say! Well first I thought I just spend a night here and then I'll be on my way again, but during the night I woke up hearing strange sounds. A metalic banging and whistling; something similar to the noise your pipe is doing, Simon, but much louder."

  Simon looked at his pipe as the steam was rising from it and made a sound of a teapot. "I hid by the fireplace and didn't made a sound", Woody continued, "the room got lit with a green, sharp light. I couldn't see what it was and it leaved very fast!"

  "And wasn't that Loric?" asked Simon. "Maybe, he played a practical joke on you; he never liked you!"

  "Nah," replyed Woody, "this was crazy and too big, metalish, more like a - DRAGON! I got away as soon as I was able to move!"

  All three wizards were looking at the orange fire in the fireplace and thought: A dragon in the Dark forest; that's terrible news. No one but grandmaster Theodos was able to slay a dragon; he was even able to tame one when he was much younger. But now - he was too old. Hardly able to get across the room. What are we going to do now? They asked themselves.

Borek * Woody

  Brzy zjara, sotva začal tát sníh, se ozvalo zabušení na dveře Klátivé věže. Ludvíka a Šimona čekalo obrovské překvapení; přišel je navštívit Borek. Borek byl také čaroděj a jejich dobrý kamarád. Většinu roku se toulal přírodou, kde studoval spící obry. Byl to pořádný kus chlapa, který měl bez mála dva metry. Jeho obličeji dominoval velký nos a štětinatý knír. Ačkoliv trávil hodně času venku, měla jeho pleť narůžovělou barvu. Působil velmi dobrosrdečně.

  "Kamarádi," zvolal Borek hlasem operního pěvce, "tak rád vás zase vidím!"
 Popadl oba čaroděje do silných paží a objal je, až z nich skoro vymačkal všechen vzduch. Ludvík ho pozval dál a pohostili ho. Dlouho si jen tak povídali, co je v okolí nového a jaké patálie jim kouzlení přineslo. Borek zase začal vyprávět o obrech a kolik jich letos přes zimu našel.

  "V zimě se totiž hledají nejlíp," popisoval svou metodu Borek. "Když napadne sníh, všechno zakryje. Ale jak spící obři dejchaj, tak jim jde z nosu, nebo z huby pára. No a to je pak snadný je najít, protože je vidíte už z dálky. Takhle jsem zrovinka našel jednoho fakt velkýho před pár týdny u Černýho lesa..."
 Najednou se Borek zarazil a přestal vyprávět. Šimon s Ludvíkem si uvědomili, že celou dobu bylo v Borkově chování něco v nepořádku, jako by se bál. Jenže Borek se nikdy, ničeho nebál. Nervózně se na sebe chvíli dívali, než Šimon navrhl, že by si mohli jít dát dýmku.

*

  Just when the snow started to melt a strong banging on the door suddenly sounded in the Leaning tower. Luis and Simon were surprised to find Woody at the door. He was their friend and a wizard as well. During the year he had been studying the sleeping giants. Borek was a strong man who was almost two meters high (6,5 feet). He had a big pink nose and a huge moustache. Although he spent most of the time outside his skin was always pinkish. He seemed to be very kind.

  "Friends," he shouted with a voice of a opera singer, "it's so nice to see YOU!"
 He grabbed both wizards into his strong hug and squeezed them. Luis invited him inside and they had a nice lunch together. They just talked for a long time about news or wizardcraft. Woody started to talk about giants again and about how many he found this winter.

  "You know, it's the best time to look for giants," he started to describe his method. "When the snow covers everything you can see them breathing. The steam is rising from their noses or mouths and it can be spotted from far. Well that's how I found a realy big one just a few weeks ago by the Dark forest..."
 Suddenly Woody stopped to speak. Simon and Luis just realised he had been weird all the time, like frightened or something. But Woody had never been frightened. All three just looked tense at each other. Then Simon suggested to smoke a pipe.

Vynálezce * Inventor

  Šimon se naučil vynalézání od mistra Orena. Šimonovi se dařilo úspěšně vymýšlet různé hračky a užitečná udělátka; mnohem lépe než mu šla pyromancie. Její použití pokaždé končilo menším, či větším požárem. Většinu dne byste Šimona našli pracovat v jeho dílničce. Tam vytvořil spoustu, jak je sám nazýval, důmyslných mechanismů.

  Jeho největším úspěchem byla parní dýmka, kterou si obvykle dopřál večer. Kouření takové dýmky mu neničilo plíce a navíc tím neotravoval Ludvíka, který byl na kouř alergický, protože mu připomínal nehodu způsobenou Šimonem. Tehdy shořeli tři patra Klátivé věže. Šimon také vkládal velké naděje do posledního vynálezu - mechanické včely.

  Šimon totiž miloval med. Ale všechny včely v jejich zahradě snědla divoká vegetace, a tak doufal, že jeho nový vynález odolá a on bude zase moct brzy mlsat. Jenže parou poháněná včela sice odolávala, ale med z jejích pláství spíš připomínal lepidlo; i chutí. Přesto věřil, že je už jen malý kousek od triumfu.

*

  Master Oren taught Simon how to invent. Simon was very successful in that field, much more than in pyromancy. Every single use of pyromancy ended in a major fire. Simon spent every day in his workroom where he invented many ingenious gadgets as he called them.

  His best invention was a steam pipe he used to smoke every evening. Smoking this pipe didn't harm his lungs and it didn't bother Luis who was alergic to smoke after an incident. Back then Simon managed to burn three floors of the Leaning tower. Simon was realy looking forward to finish his latest invention - the mechanical bee.

  Simon loved honey. But the plants in the garden managed to eat all bees. He was hoping that his new invetion could survive the hostilities and he could eat sweets again. His steam powered bee was able tu survive in the garden, but the honey looked and tasted like glue. Nevertheless he believed there was just a small step to sucess.

Zahrádka * Back garden

  Ludvíkovou chloubou i koníčkem byla zahrádka. Nejdříve to bylo místo, kam vylíval svoje nepovedené elixíry. Po čase si všiml, že se rostliny mění. Nejdříve začaly bujně růst, pak houfně kvést. Postupně některé květiny měnily svoji podobu a dokonce se některé naučily chodit. Ludvíkovým miláčkem byla paví květina, kterou pravidelně přihnojoval nepovedeným elixírem létání. Elixír na ní měl přímo zázračné účinky a nejspíš by i vyhrála na výstavě pávů první cenu.

  Šimon ze zahrádky tak nadšený nebyl. Chodil sem jenom proto, aby Ludvíkovi pomáhal. Ale už po pár minutách na něj reagovaly rostliny až nepřiměřeně zlomyslně. Tahaly ho za vousy, píchaly ho trny do zadku a občas se některé povedlo mu strhnout čepici. Rozzlobený Šimon se pak kvapem vrátil do svojí pracovny, kde se ukliňoval šálkem dobrého čaje.

*

  Luis was extremely proud of his garden. He loved that place, but it started as a dump for his failed elixirs. After some time he noticed the changes. First the plants started to grow wildly, then they all started to bloom. Some plants changed completely and some started to walk. Luis' pride was his peacock flower which he watered with bad flight potion. The potion worked miraculously on that plant. It could posibly win the first prize in a peacock show.

  Simon didn't like the garden at all. He was going there only to  help Luis. It took just a few minutes before the plants started to react hostile to Simon. They were extremely mischievous and some pulled his beard, some pinched his backside with thorns and some managed to pull off his hat. Angry Simon usualy rushed to his room and relaxed with a cup of delicious hot tea.

Skřeti * Goblins

  Černý les byl domovem mnoha tvorů. K těm nebezpečným, na které mohl člověk narazit, patřili skřeti. Krutá stvoření milující lidské maso. Většinou měli co dělat s boji mezi sebou a nevšímali si nešťastníků, kteří se usídlili mimo hradby v dohledu lesa.

  Ale v těch dobách zavládli svým kmenům čtyři, na skřetí poměry, moudří náčelníci. Ti spolu dokázali uzavřít příměří a to byla pro lidi z okolních zemích naprostá tragédie. Jakmile se přestali skřeti mezi sebou hašteřit, měli dostatek sil lovit lidi. Mnoho lidí chytili a snědli.

  Nejlepší a největší sousta dostávali náčelníci, a tak zmohutněli a nakynuli. Byli skoro tak velcí jako obři a každý se jich bál; lidi i skřeti. Byli tak tlustí, že už je neunesly vlastní nohy, proto je nosila početná skupina silných skřetů.

  Lorik moc dobře skřety znal, ale příliš ho nezajímali. Živí pro něj byli příliš tupí a neužiteční. Nemrtvý Žebírko mu plně dostačoval, ba co víc vyhovoval mu. Nedokázal odmlouvat a věrně sloužil. Lorika si skřeti nevšímali proto, že jim nevoněl a měli z něj strach. Viděli ho ovládat hromy a těch se skřeti tuze báli, protože v lese způsobovaly požáry. Se vším všudy bylo pro obě strany toto soužití prospěšné - do lesa se neodvážili ani velcí dobrodruzi!

*

  Dark forest was home to many creatures. Very dangerous to people were goblins. They were cruel and loved human meat. They had a lot trouble just dealing with tribe fights and didn't bother the men living too close to the forest.

  But in that time four wise (in goblin point of view) chieftains made peace. It was a real tragedy to people living in these lands. As soon as the goblins stopped fighting each other they started to hunt people down. Many settlers were caught and eaten. The chieftains got the best pieces of human flesh and therefore got so big. They were as big as some giants. All four were too fat to walk so a group of the strongest goblins had to carry them around.

  Lorik knew the goblins very well, but he didn't care about them. Goblins were too stupid and of no use to him. Only his undead Ribs was good enough for him as he couldn't talk back to him. Goblins also didn't care about Lorik as he didn't smell good and he could control the thunderstorm. Goblins were too much afraid of thunderstorms because they caused wildfires. Both sides profited from their neighbours - no hero was so foolish to come close to the Dark forest!

Žebírko * Ribs

  Lorik zkoumal artefakty, které našel v Černém lese. Našel jich při obhlídkách lesa tolik, že by to vydalo na slušnou sbírku. Díky nim se toho dost naučil o minulosti lesa i o magii. Většinou šlo o střepy prastarých nádob, úlomky dávných zbraní, někdy našel i zbytky kostí a jednou našel celou skřetí kostru. Tu se mu povedlo znovu oživit a tvorovy dal jméno Žebírko. Tím skončil jeho osamělý život na hradě.

  Žebírko byl věrný služebník a Lorik si ho oblíbil. Žebírko byl maličký, ale měl dlouhé ruce, kterými dosáhl i na vysoké police. To se hodilo při utírání prachu. Žebírkovou nejoblíbenější činností bylo sbírání pavouků. Tím dokázal strávit spoustu času, když měl volno. Honil pavouky po hradě s koštětem, a pak je pouštěl na pečlivě vybraných místech, aby tam udělali pavučiny. Nejvíc miloval pavučiny křižáků, někdy u nich stál hodiny a pozoroval je jako obrazy v galerii. Když se do pavučiny chytil nějaký hmyz, byl žebírko nejspokojenější, ale šlo to na něm jen těžko poznat, protože kostra se nemůže umívat.

*

  Loric has been examinig all artefacts he found in the Dark forest. He had an impressive collection of them. He learnt a lot about the history of the Dark forest and about ancient magic too. He found mostly shards of old containers, bits of ancient weapons, sometimes he found bits of bones and once he found a whole goblin skeleton. He revived the creature and named it Ribs. With Ribs ended the lonlyness at the castle.

  Ribs was Loric's loyal servant and Loric loved him. Ribs was small, but he had long hands which helped him to reach even the highest shelves. It was useful for dusting them. But Ribs loved to chase spiders with a broom around the castle. He was doing it whenever he had no duty. When Ribs caught a spider he let it go in a specific place that was perfect for a cobweb. He loved to observe the webs for hours and waited for insects to get caught in it. That was for Ribs the best moment and he was very satisfied, he would even smile if he could.

Lorik * Loric

  Na hradě u Černého lesa žil Lorik. Lorik se snažil, seč mohl, být nejmocnějším čarodějem světa. Učil se černé magii, nekromancii. Jenže jeho nejstrašnější výtvor a zárověň jediný byl ubohý maličký kostlivec. Podle velikosti šlo o nějakého skřeta. Na kosti narazil při jedné procházce po Černém lese.

  Lorikovo chování mělo hluboké kořeny v jeho dětství. Jako dítě byl bledší než kdokoliv jiný a jeho pleť měla jemný zelinkavý odstín od častého stonání. Ostatní děti si ho rády dobírali a pokřikovali na něj: "Riku, Riku! Ukaž svou zelenou ruku!"

  Jak to chudák Lorik nesnášel! Čím byl starší, tím víc v něm rostla zloba a hrozně toužil se všem posměváčkům pomstít. Jenže všechny jeho pokusy se obracely proti němu a o to víc byl ostatním pro smích. Jakmile dospěl, odešel do města na Akademii kouzelnických umění. Měl to být první krok k tomu stát se nejmocnějším čarodějem.

  Na akademii se raději všech stranil a byl hodně uzavřený do sebe. Šimon s Ludvíkem ho znali spíš jako podivína, který sedával vždy stranou. Lorikovi studijní výsledky byly, i přes jeho snahu, dost podprůměrné, za což vždy vinil profesory.

  Tehdy na akademii se doslechl o Černém lese. Okamžitě ho napadlo, že to je to nejlepší místo pro něj a hned po promoci tam odešel. Nejdříve bloudil po lese a prozkoumával ho. Všechno mu tady přišlo blízké, podivné jako byl on sám. Procházel les tak dlouho, až ho začal znát. Ale les byl temné místo a Lorikova pleť zezelenala tak, že sám vypadal jako skřet.

  V blízkosti lesa našel zříceninu hradu, na které měli skrýš loupeživý rytíři. Jediné kouzlo, které uměl bezpečně bylo svolání hromu. Loupežníky tehdy v noci probudila strašlivá bouře, a když uviděli hnusné zelené stvoření, blížící se k jejich hradu, utekli a nezastavili se dokud se nerozednilo.

  Pro Lorika to byl úžasný pocit. Najednou měl pocit moci a jeho moc opravdu za ta léta rostla. Ať už to bylo blízkostí lesa, či jeho snahou, stával se z něj pomalu opravdu mocný čaroděj.

*

  In the old castle at the Dark forest lived Loric. Loric wanted to be the most powerful wizard in the world. He learnt black magic and necromancy. But his most fearsome creation was a tiny skeleton. Maybe it used to be a goblin according to it's hight. He found the bones when walking in the Dark forest.

  Loric's personality was affected strongly by his childhood. He was small and more pale than anybody. His skin was greenish from the numerous sicknesses he got. Other kids loved to mock him and called him "Ric the greenfoot".

  Oh, poor Loric, he hated that! His hatred grew with him to a point where he wanted revenge. But his attempts turned against him which made the others to mock him even more. As soon as he could he moved to the city's Academy of Wizardly Arts. He thought it would be his firts step to become the most powerful wizard of all times.

  At the Academy he used to avoid other people and became distant. Simon and Luis rembered him as weird figure sitting in the corner. But Loric was rather below average student which he blamed on the profesors.

  Around that time he read about the Dark forest. He knew from that moment it would be the ideal place for him to live. He moved to the forest immediately after his graduation. First he was exploring the forest. Everything seemed so perfect and as weird as himself. He wandered through the forest for a long time to see all the places within. But the forest was a dark place and Loric's skin became green as a skin of a goblin.

  He found a caslte not far from the forest, but it was a robber baron's den. The robbers were woken up in the middle of the night by a terrible storm - which was the only spell Loric could cast safely. They saw a hideous green creature approaching from the forest. Everybody ran for the whole night and no one ever came back.

  Loric felt so strong and satisfied. It was power and it grew within him for years. Maybe it was the magic of the Dark forest or his own effort, but Loric started to become a realy powerful wizard!

Černý les * Dark forest

Daleko na východě od Klátivé věže se rozkládal Černý les. Bylo to území, kam obvykle nechodili ani čarodějové. Les byl velmi starý, plný roztodivně pokroucených stromů porostlých břečťanem a tvorové v něm byli také pokřivení, jenže ne vzrůstem, ale chováním. Když někdo potkal tvora z lesa, živý se už nevrátil. Skrývala se tu mnohá tajemství. Tajemný byl i obyvatel zříceniny hradu, který stál až nebezpečně blízko lesa. On jediný se nebál procházek v lese a pravidelně na ně vyrážel. Nebál se hlavně proto, že věděl, že v lese nenarazí na divnějšího tvora, než je on sám.

*

The Dark forest was far to the East from the Leaning Tower. It was an area where even the wizards didn't like to go. The forest was very old and full of weirdly shaped trees covered in poison ivy. The creatures within that forest were twisted as well. If somebody met a forest creature no one has ever seen him alive. The forest hid many secrets. Mysterious was also the inhabitant of the old castle which was build too close to the dark place. He alone wasn't afraid of the forest, because there was no creature more odd than him.

Klátivá věž * The Leaning Tower

Za sedmero horami a za spícím obrem stála Klátivá věž. Svoje jméno dostala podle toho, že foukal-li vítr, nakláněla se buď na jednu nebou na druhou stranu. Občas za silné bouřky byl pobyt ve věži podobný cestě na oceánu. Věž se kolébala jako koráb ze strany na stranu, až z toho bývalo Ludvíkovi nevolno. Většinu svých nezdarů při kouzelnických experimentech přičítali Šimon s Ludvíkem nevyzpytatelným pohybům věže.

*

Across seven mountains and behind the sleeping giant there stood the Leaning Tower. It had the name, because it was leaning to one or the other side according to the wind direction. Sometimes during a strong storm the life on the tower was similar to a life on a boat in the ocean. When the tower was moving too much Luis was rather nauseous. Simon and Luis blamed most of their failed experiments on the unpredictable tower movements.

Jarní úklid * Spring-cleaning

Brzy zjara se Šimon s Ludvíkem pustili do úklidu celé čarodějné věže. Všude byla hromada podivností, které za svůj život nashromáždili. Když si je prohlíželi, nestačili se divit. Občas našli něco, co už zapomněli, že vůbec mají. Nakonec se oba rozhodli, že jsou všechny věci naprosto skvělé a nezbytné tam, kde jsou, a že už v životě nebudou uklízet. Tedy, ne dokud zase jeden z nich nepokazí nějaký svůj experiment, čímž zdecimuje polovinu své laboratoře!

*

Simon and Luis decided to clean up the whole wizard tower. It was filled with many strange things and devices which they've collected during many years. They were amazed by looking at the stock. They found many great things they forgot about. After that both decided it's best to leave everything as it is and not to clean up anymore in their lives. At least not until one of them devastates his laboratory with a failed experiment.

Ludvík * Luis

Ludvík také zůstával vzhůru dlouho do noci. Stále toužil zdokonalit svůj elixír neviditelnosti. Jenže zatím se mu podařilo zneviditelnit pouze oblečení toho, kdo elixír vypije, což byl on sám. Naštěstí pro něj, se druhý den probudil zase v pořádku. Většina jeho elixírů končila vylitá na zahradě, kde už se to začínalo podivnými rostlinami jen hemžit.

*

Luis also stayed up late into the night. He wanted to improve his potion of invisibility. But he only managed to make his own clothes invisible. Fortunately for him, the next morning all effects were gone. He spilled most of his elixirs in the garden, where many strange plants just started growing and crawling.

Dobrou noc * Good night

Šimon miluje příběhy o hrdinech. Sám totiž sní, že se jedním stane. Četbou obvykle tráví celé hodiny.

*

Simon loves to read about heroes. He dreams to become one himself. Usually he spends hours reading.

Šimon * Simon

Dva kamarádi * Two friends

   Na vysoké, klátící se věži žili dva kamarádi - čarodějové. Jeden byl vysoký a hubený a jmenoval se Ludvík, měl rozcuchané tmavé vlasy kolem hladké, lesklé plešky, dlouhý špičatý nos a dlouhou bradku. Byl i o malinko starší než trpaslík Šimon. Ano, Šimon byl první trpasličí čaroděj na světě. Nikdy nemáchal válečnou sekerou, kterou dostal od svého otce k osmnáctinám. Šimon byl zrzek a měl i zrzavý plnovous. Mezi zuby měl vpředu uprostřed malou škvírku, která způsobovala, že maličko šišlal.

   Oba byli velmi zbrklí a většinu věcí se jim podařilo pokazit. Někomu by se dokonce mohlo zdát, že vůbec čaroději nebyli a jenom se tak oblékali. Ale Ludvík absolvoval Akademii kouzelnických umění v oboru alchymie a Šimon byl úspěšný v oboru pyromancie (nauka o ohnivých kouzlech) a vynalézání.

*

   In a tall, leaning tower there lived two friends - wizards. The one known as Luis was tall and thin. He had dark unruly hair, like a crown around his bald head. Luis had a long nose and a long beard. He was a bit older than his dwarven friend Simon. Yes, Simon was the first in the world dwarven wizard. He never swung his war axe which he got from his father to his eighteenth birthday. Simon had a ginger beard. He had a small gap between his front teeth which made him lisp a bit.

   Both were hot-headed so they failed many times. One would say they were not wizards at all, but Luis graduated in alchemy at The Academy of Wizard Arts and Simon graduated in pyromancy (fire spells) and inventing.